První vločka

17. listopadu 2010 v 10:14 | Omichi^^ |  *Povídky
Rozhodla jsem se napsat příběh na toto téma týdne.

                                                První vločka                                             

Je podzim. Polovina listopadu. Mladá Nanako chodí do 9. ročníku na Základní škole. Tak jako většina dívek v jejím věku, i ona touží po lásce. Její první polibek si představuje v zimě. Pod lampou v parku nedaleko jejího domu. Nanako miluje sníh a proto si přeje, aby při jejím první polibku sněžilo. Měla však obavy z toho, že polibek nebude mít od koho dostat. Už ani nedoufala, že se někdy objeví někdo, kdo by jí daroval svoje srdce.  Ale opak se stal pravdou. Během jednoho dne se jí změnil celý život...

Mohlo se zdát, že je úplně obyčejný podzimní den strávený ve škole, v neútulné třídě, se spoustou bláznivých spolužáků. Ale jakmile zazvonilo na první hodinu, Nanako si uvědomila, že je něco v nepořádku, že je něco jinak. Když do třídy přišel učitel, řádně se postavila na pozdrav, ale něco jí říkalo: ,,Otoč se!". A tak se otočila...

Nemohla uvěřit vlastním očím! Úplně vzadu v poslední lavici seděl nenápadný hoch. Měl tmavé vlasy jemně spadající do obličeje a z části zakrývající jeho pravé oko, obrovské modré oči, že se při pohledu na ně Nanako málem utopila, na sobě měl kostkovanou košili a tmavé kalhoty a vypadal velice příjemně. Nan si pomyslela: ,, Ó můj bože! Ten je úžasný! O podobném chlapci se mi zdává skoro každý den ten samý sen! Sen o polibku pod lampou, při tichém dopadání sněhových vloček na promrzlou zem." Když jejich učitel udělal docházku, zvedl se ze židle a pronesl: ,, Tak, tohle je náš nový žák! ... No tak, pojď se kázat třídě Tomeo! A řekni svým novým spolužáku alespoň Ahoj! " ,,A-ah-ahoj." pozdravil Tomeo. ,,No, tak to už by stačilo, bež si zase sednout nebo tu s tebou ztratím celý drahocenný čas, po který se máme věnovat matematice!" Celou hodinu se Nanako nemohla na nic soustředit. Přemýšlela o tom, jak Tomea oslovit. ,,Tomeo.  Jak krásně to jméno zní. Zajímalo by mě, jaký je a co má rád." pomyslela si Nanako, a pořád se na Tomea musela otáčet. 

Konečně zvonek svým pronikavým zvukem oznámil konec hodiny. Všichni se rozeběhli ven na chodbu, jenom Nanako a Tomeo zůstali jediní sedět ve třídě. Nanako se odvážila vstát, přistoupila k Tomeovi, nadechla se a ,,Jme....."  ,,Jmenuješ se Nanako Komidzumi a chceš se mě zeptat, jestli bych ti nemohl nést tašku cestou ze školy." řekl Tomeo s úsměvem a sladkým mrknutím oka  ,,Co?!" Tomeo jí skočil do řeči. Nanako stála po tomhle jeho nečekaném monologu jako přikovaná a nevěděla, co mu má odpovědět. Srdce jí tlouklo jako o závod. ,,J-j-já... není t-to m-m-moc unáhlené?" vykoktala ze sebe Nanako. Tomeo se ještě přívětivěji usmál a řekl: ,,Co by na tom bylo unáhleného? Přistěhoval jsem se před týdnem a mezi tím, než jsem se přihlásil do této školy, jsem se procházel po okolí a občas se na tebe díval. Vím dokonce i kde bydlíš, ale neboj se, nejsem zlý. Jsem jen unešený tvojí krásou. Ó, a prý máš ráda zimu a sníh! " mrkl Tomeo ,,Já taky ! Ale to teď není podstatné. A navíc - já ti JENOM ponesu tašku, tak co hrotíš?" Tomeo na Nanako mrkl a ona  byla stále zaražená ... ještě před chvílí to byl nenápadný kluk, uzavřený do sebe, a teď tu září jako lampion! ,,N-no tak dobře... ale j-já n-nejsem h-h-h-h-hezká... c-co to tady p-p-ovídáš?"  ,,Jen čistou pravdu."  "Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!"  vyrušil ty dva z rozhovoru školní zvonek. Všichni se zase nahrnuli do třídy a začala další hodina. A takhle to šlo až do poslední hodiny. Každou přestávku si Nanako povídala s Tomeem a dokonce se před ním přestala stydět. Domluvila se s ním, že si budou navzájem pomáhat v domácích úkolech a že ho Nanako provede po městě a ukáže mu svoje oblíbená místa. V hlavě se jí honily zmatené myšlenky... ,,Kde se tu tak z čista jasna vzal? A proč mi říkal že jsem krásná a že mě už delší dobu pozoruje? A proč jsem se do něj asi zamilovala???" 

Vyučování uběhlo jako voda. Najednou už zvonilo na poslední hodinu. Opět se všichni kromě Nanako a Tomea vyřítili ze třídy. Tomeo se potichu zeptal Nanako: ,,Nanako.... m-máš dneska odpoledne čas? Že by jsi mě provedla po městě?" ,,Oh, jistě že mám! ^^ Tak... když už mi poneseš tu tašku, tak mi ji doneseš k našemu domu, já si ji dám domů a potom tě hned provedu, ano?" ,,Jistěže ano." odpověděl mile Tomeo.

....

Nanako vylezla z domu... byla oblečená v krásné sukínce, pod sukínkou měla tmavé punčošky, nádherné boty přes které měla přetažené štulpny a hlavně měla úžasný roztomilý černý kabátek. ,,Tak, půjdeme? Omlouvám se za zdržení. Musela jsem se převléknout ze školní uniformy." ... Tomeo: ,, Ohh!". ,,Tomeo? Co se děje?"  ,,J-jsi tak... jsi tak..." ,,Prosím tě pojď, a nemluv tady hlouposti. Chci ti něco ukázat!" Tomeo: ,,Dobře. Tak jdeme! ^^" 

Nanako zavedla Tomea pod lampu. Ano. Pod tu lampu o které se jí zdály její zamilované sny. Tomeo: ,,To je nádhera! Zapadá slunce! A podívej! Lampa se rozsvěcí! Pááni! A a a začíná SNĚŽIT! " Nanako se roztlouklo srdce. Tlouklo rychle, nahlas a z lásky. Nanako se podívala na Tomea. Začala se červenat. Tomeo: ,, Není ti nic? Jsi nějaká červená! Co mám dělat? Jak ti mám pomoci! Uááá! Co mám dělat?" začal zmateně pořvávat. Nanako zašeptala: ,,Polib mě!" Tomeo: ,,Nanako, tohle není sen. Je to skutečné. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Políbím tě kdykoliv budeš chtít. Miluju tě!! "  Tomeo Nanako políbil. Byl to její první polibek. Byl dlouhý a zdálo se, že bude nekonečný že pod lampou budou spolu stát navždy. Bylo to jako v jejich snech. Téměř totožné. Cítila se jako v nebi a pro sebe si pomyslela: ,,Můj bože. Děkuju ti, že jsi ke mě přivedl Tomea. Je tak krásný, tak vtipný, upřímný, tak úžasný! A a miluje mě a já jeho! A splnil mi sen! Spadly první vločky a políbil mě! Děkuji!" 

Až do konce života se snažili být co nejvíc spolu. Pomáhali jim v tom i společné zájmy. Šli dokonce na stejnou střední! A teď? Pokud ještě neumřeli, tak jsou šťastni do dnes. :)
o m i ch i . b l o g . c z

Co na to říkáte? ^^

Ještě jsem to trošku přepracovala :)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tezí Tezí | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 10:36 | Reagovat

Úžasný :)

2 Eleanor Eleanor | Web | 17. listopadu 2010 v 12:58 | Reagovat

Je to milé, ale čo sa týka "pohľadu" rušivé. Napríklad hviezdičky v priamej reči, alebo dokola zakoktávanie, či opakujúce sa tri bodky v opisoch. A dejová línia nie je príliš dobre prevedená - napríklad koniec nie je dobre zakončený, len tak "narýchlo".
Keby si to prepracovala a nejak inak ukončila, mala by si odo mňa oba palce hore ;)
Prepáč že som sa takto vyjadrila, ale nedalo mi. A sama si sa pýtala, čo my na to. Kritikou sa pisateľ lepší ;)

3 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 13:07 | Reagovat

Jééj krásne :D:D  Mne sa to náhodou páčilo :) A krásny happy end :) :D

4 Lady Elizabeth Nikolaevich Trancy Lady Elizabeth Nikolaevich Trancy | Web | 17. listopadu 2010 v 13:31 | Reagovat

Mně se to líbí :-) Podobný příběhy mám ráda :-)  :-)

5 T[e]rČulQa ~ nááwštěvníček ;) T[e]rČulQa ~ nááwštěvníček ;) | Web | 17. listopadu 2010 v 18:58 | Reagovat

je to moc hezké :)) ale řekla bych, že trochu unáhlené, v normálnim životě by to takhle nebylo ;)) ale stejně se mi to moc líbí <3

6 Omichi^^ Omichi^^ | Web | 17. listopadu 2010 v 19:12 | Reagovat

[5]: ta holka z toho příběhu tomu taky asi nedokázala uvěřit ;)
prostě je to povídka.. vymyšlená... kdo říká, že se to tak má stát nebo stalo ve skutečnosti :) ale děkuju za názor, já si to taky myslím :)

7 Wendiseek =] Wendiseek =] | Web | 18. listopadu 2010 v 17:30 | Reagovat

Skvělý článek :-) Skvělý příběh :-) Animečka mě moc nebaví ale tohle mě zaujalo :-D :-)

8 Veru Veru | Web | 20. listopadu 2010 v 16:49 | Reagovat

Romi to se ti povedlo! dost mě to dojalo! krása :-)

9 cockburn cockburn | Web | 5. prosince 2010 v 10:34 | Reagovat

to je ták sladký příběh! <3
moc hezky píšeš, mám z toho uplně moc mi to zvedlo náladu:)

10 veru* veru* | Web | 6. ledna 2011 v 18:37 | Reagovat

Je to dokonalej příběh♥ <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama